Byla postavena ve dvou etapách v letech 1951 - 1957. Výběr lokality pro její výstavbu vycházel z místních podmínek, blízkosti lignitového dolu a řeky Moravy. S využitím lignitu s 45% obsahem vody pro práškové spalování nebyly v 50. letech žádné zkušenosti, proto souběžně se zpracováním projektové dokumentace elektrárny probíhaly i zkoušky s předsoušením a mletím lignitu. K datu uvedení elektrárny do provozu se podařilo technické problémy vyřešit, i když v některých obdobích se zde spalovalo sokolovské hnědé uhlí.
Původně bylo v elektrárně instalováno osm práškových kotlů, každý o výkonu 125 tun páry/hod. Vyrobeny byly v ZVU Hradec Králové a uspořádány do bloku, takže v roce 1954 začal pracovat blok čtyř kotlů se dvěma 50MW turbínami. Tyto turbíny ze Škody Plzeň byly první 50MW turbíny instalované v Československu. V roce 1957 byly spuštěny do provozu další dva kotle s 50MW turbínou a v roce 1958 poslední dva kotle s turbínami 55 MW. Se svým výkonem 205 MW byla v té době Elektrárna Hodonín největším zdrojem elektřiny v Československu. V roce 1966 se celkový výkon elektrárny zvýšil na 210 MW rekonstrukcí dvou 50 a 55MW turbogenerátorů na 55 MW. Všechny zdejší turbíny jsou kondenzační, s průtočným chlazením. Úpravou prošly také kotle, jejichž výkon se zvýšil ze 125 tun páry/hod na 135 tun páry/hod.
Výstavbou nových 100 a 200MW bloků v jiných lokalitách ztratila Elektrárna Hodonín význam jako dodavatel elektřiny a začala být přestavována na teplárenský provoz. Již v roce 1963 dodávala teplo v páře průmyslovým závodům a ostatním spotřebitelům v Hodoníně. V roce 1980 bylo turbosoustrojí TG4 vyměněno za stroj s regulovaným odběrem páry 180 t/h s potlačenou kondenzací. Obdobným způsobem byla v roce 1996 rekonstruována turbína TG3. Její výkon klesl z původních 55 MW na 40 MW. Technickou zajímavostí těchto strojů je uložení turbogenerátorů na společné desce podpírané izolátory chvění firmy GERB a kontinuální čištění kondenzátorů u TG3 od firmy Taprogge. Odběrové stroje spolu se záskokovou redukční stanicí slouží k zásobování Hodonína parou 1,8 MPa/270 °C a k zásobování slovenského města Holíč horkou vodou 150/70 °C. Výroba elektřiny je určena zejména pro potřeby lokalit. K rozšíření dodávek tepla slouží také stavěný tepelný napáječ Hodonín-východ, jehož první etapa byla dokončena v roce 1992, druhá v roce 1996. Celková roční dodávka tepla je cca 1100 TJ a instalovaný výstupní tepelný výkon 250 MW. Elektrárna má značnou rezervu pro návýšení současných dodávek a připojení dalších odběratelů. Ceny tepla dodavatelskou formou přímých dodávek a z primárního rozvodu jsou přiměřené a obstojí ve srovnání s možnými konkurenčními způsoby zásobování teplem. Výhodou je rovněž provozně-technická cenová stabilita v delším výhledu, ve srovnání zejména se zdroji spalujícími dovážená paliva.
Postupně se snižuje také negativní dopad místní výroby na životní prostředí. V osmdesátých letech byly vyměněny elektroodlučovače, které v současné době dosahují až 99,5% účinnosti záchytu. Hluk z provozu byl snížen dodatečným odhlučněním.
V letech 1992 - 1997 proběhla výstavba dvou fluidních kotlů, každého o výkonu 170 t/h páry. Problémy odpadních vod a popelovin z nových kotlů byly vyřešeny společným ukládáním na složišti. Po skončení rekonstrukcí došlo k podstatnému snížení vlivu na životní prostředí, například emise škodlivin v kouřových plynech poklesly na desetinu.
Ze spalovacích procesů probíhajících při výrobě elektřiny a tepla vznikají vedlejší energetické produkty, které se stávají za předpokladu splnění technických a zákonných podmínek surovinou pro další zpracování a výrobu viz. položka „Produkty“